Kniha, která si nebere servítky, ale popisuje realitu takovou, jaká je … realitu, která může být pěkně zkurvená, ale taky zkurveně hezká … stejně tak jako láska. Žádný sladký řečičky. Tohle je totiž milostnej román, pro chlapy.
Sex, drogy, násilí. Tak přesně tohle v knize nenajdete. A pokud přesně tohle hledáte, doporučuju si pustit nějaký porno nebo některej z posledních seriálů český produkce. Rozdíl bude pravděpodobně akorát v tom, že v pornu můžete čekat docela úctyhodný herecký výkony.
A co v ní najdete? Lovestory. Lovestory, po jejímž přečtení Vám i pohádka o šípkový růžence bude připomínat východoněmecký porno z 80. let, ve kterým navíc všechny postavy, i ty ženský, dabuje chlap, takže výsledek je dost eklhaft, to všechno zabalený v náloži vytříbenýho humoru a ještě vytříbenější sprosté mluvy, ovšem bez dialogů, který by byly otravný víc než reklamy na YouTube. Prostě něco, co nikde jinde nenajdete.
Long story short. Dvě ženský, jedna zralá a citově chladná nymfomanka, druhá zase nevinnost sama. Né. Neskončí to trojkou …. Ale hlavní hrdina si bude muset vybrat. Láska nebo touha? Vášeň nebo cit? Asi by byla hovadina vyzradit hned na začátku, jak to dopadne co? No snad můžu říct alespoň tolik, že hlavní hrdina si vybere lásku. Teď asi si říkáte, co je to sakra za knížku, že si autor dovolí prozradit spoiler už na začátku … Tak to je buď magor, nebo ta kniha bude asi vážně zatraceně dobrá. Já osobně tipuju spíš to druhý.
Pro všechny. Muže i ženy, starý i mladý, hnusný i hezký, optimisty i pesimisty, cyniky nebo kritiky, duševně nevyrovnaný i ledově klidný, snílky, ale i bytostný realisty, těhotný, ženský na mateřský, lidi, co nečtou, takový ty, co něco hledají i takový, kterým je všechno u pr*dele, hejtry, followery, instabitches, co už nechtějí být bitches a tak podobně…
Prostě to nemá cílovku, stejně tak jako volební kampaně za posledních deset let. Kniha je tu prostě pro všechny a stejně jako strýček Sam ti říká: “I WANT YOU…”
“Když to máš, tak to vokaž.” … dí jedno staré přísloví. “A když můžeš, tak za to zinkasuj ještě nějaký prachy.” … dodala by zcela suše a bez emocí některá ze současných “umělkyň” obnažujících své nitro na serverech s placeným obsahem, jejichž jméno zde nebudu uvádět, protože ho všichni známe, a navíc tam pravidelně posíláme 15 dolarů každej měsíc, že jo. Co na to říct? Snad jen, že nezbývá než souhlasit a sám za sebe si dovolím pouze dodat, že na rozdíl od nich se já nepovažuji za “umělce” a
taky Vám to nejlepší ze sebe ukážu zcela, ale vážně zcela zadarmo.
Byl jsem, jako kdyby na mě mířila odjištěná zbraň. Stačilo jen natáhnout a vystřelit.
Prásk.
„Budeš tam jen tak stát celou noc, nebo půjdeš do postele?“ Srdce se mi v tu chvíli rozletělo na tisíc kousků maličkých jako střepy. Ani trochu přitom nezměnila výraz, až mi to nahánělo hrůzu. Byl jsem odzbrojenej. Nezbývalo mi nic jinýho, než zase vlízt k ní, do tý zatracený postele, a pomilovat se s ní, jako jsem to udělal už stokrát před tím. Taky jsem možná mohl odejít. Ale když před váma leží nahá ženská, tak vás asi moc věcí, co by vás od ní mohlo odtáhnout, nenapadne. Naivní James. Jako by se tím snad mohlo něco změnit. Když se s ní pomiluje. Teď už asi chápete, proč jsem tomu říkal zrovna VĚZENÍ. Ať jsem se snažil utýct jakkoliv, nakonec jsem stejně vždycky skončil v tý podělaný klícce u ní v posteli. Často jsem byl naštvanej, že tomu, že jsme se spolu milovali, říkala šukat. Měla pravdu. Šukali jsme spolu. Nemilovali jsme se. To by nejdřív mezi náma musela bejt nějaká láska. A to nebyla. Alespoň teda ne vzájemná. Když jsme skončili, zeptal jsem se sám sebe.
Nevím proč, ale tady u toho mě napadá takovej ten robotickej hlas, kterej říká STÁHNOUT …. UKÁZKU…. V… P… D… F…
„Drž hubu a pojď šukat.“
Ta věta mnou projela a zabodla se mi do srdce jako nůž.
„Cože?“
Nevěděl jsem, jestli mám brečet, nebo se smát. Popravdě se mi chtělo od obojího trochu. Smát se. Smát se nad tím, jak mě celou tu dobu držela v hrsti a pohrávala si se mnou jako kočka s myší. Poprvé jsem na vlastní kůži poznal, co to je, když vás někdo drží, jak se tak říká, za koule. Horší na tom ale bylo, že ty koule, který držela v ruce, byly moje. Nebo brečet. Brečet pro tu svou ubohost. „Tak já si tu před tebou vylejvám svoje zasraný city a ty se nezmůžeš na nic jinýho, než na to
svoje pojď šukat?“ Čekal jsem, co mi řekne. Ona tam ale ležela jen tak a projížděla mnou tím svým pohledem, jako bych tam snad ani nestál. Po chvíli čekání, co bude dál a než dokouří další cigaretu, si Selina zničehonic odhrnula přikrývku a celá se odhalila.
„Proč tě musím tak milovat?“
„Drž hubu,“ odpověděla Selina.
„Nesnáším tě. Seš odporná.“
Selina jen potáhla z cigarety a potom pronesla:
„Neměl bys už jít domů?“
„Naši dnes nejsou doma. Nemůžu tady přespat?“
„Ne. Znáš pravidla.“
„Ty a ty tvoje pravidla. Seru ti na nějaký pravidla. Proč tady nemůžu přespat?“
„Prostě to nechci,“ trvala na svým.
„Dobře. Odejdu.“
„Konečně.“
Dokonce jsem se jí pokoušel i vyhrožovat.
Poslední výkřiky mýho zoufalství.
„Taky už nemusím chodit vůbec.“
Se Selinou to ale ani nepohnulo. Jen si povzdechla a řekla:
„Ještě něco před tím, než odejdeš?“ Už jsem neměl sílu na víc.
„Už toho mám dost. Jdi do prdele.“
Zvedl jsem se a odešel.
„Nezapomeň při odchodu zavřít dveře.“
Nevím proč, ale tady u toho mě napadá takovej ten robotickej hlas, kterej říká STÁHNOUT …. UKÁZKU…. V… P… D… F…
Tak co, ty posero? Ještě pořád si nejsi jistej, jestli si máš tohle veledílko koupit? Dobře, tady máš ještě dalších pár argumentů:
Na dlouhý proslovy mě neužije. A taky proto jsem napsal román, že jo. Ale kdybych se měl popsat v několika větách, řekl bych asi tolik, že můj život občas připomíná telenovelu.
Dlouho nic, nuda, nuda, nuda a když už si myslíte, že Vás nemůže vůbec nic překvapit, bum, najednou přijde zvrat.
Taky jsem to, co by se dalo nazvat extrovertním introvertem nebo introvertním extrovertem, záleží na tom, jak to berete. Jo, a taky mě občas napadají nejrůznější hovadiny, který se občas, když mám slabší chvilku, rozhodnu i realizovat. Třeba jako moje rozhodnutí napsat milostnej román pro chlapy …
Jak praví slavný citát z Bible “Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.” Občas mi připadne, že podobně těžký je i prosadit se v dnešní době jako autor, aniž by měl člověk známosti nebo za ním stálo velký nakladatelství, tím spíš, když vše, co vsázíte na to, jestli uspějete nebo ne, je pouze Váš vlastní talent.
Ale možná právě proto jsem se nakonec rozhodl napsat a následně i sám vydat milostnej román pro chlapy. Protože je to tak šílený, že to prostě musí vyjít. Nebo proto, že mám rád výzvy … Anebo zkrátka jenom proto, že skvělý věci za to prostě stojí.
