"Milostnej román, kterej si nebere servítky."
Kniha pojednává
o mladém poetickém a romantickém chlapci jménem James, se zálibou v sadismu (zejména citovém) a exhibicionismu(zvláště duševním), neschopného vyjadřovat se jinak než mluvou obsahující výrazy jako hov.. (to, co mají někteří v hlavě) a pr... (místo, kde tu hlavu mají vraženou), poháněného jakousi nevysvětlitelnou potřebou říkat nahlas, co si myslí, snažíc se ... hezky, já umím používat přechodníky ... najít lásku, smysl života, ale i sebe sama a takový ty podobný pí... teď jste si mysleli, že tam určitě dám to slovo končící na -čoviny. Cha, mám Vás! Tak abyste věděli, takovou radost Vám neudělám, a místo toho drakonického a absolutně nemístného slovního obratu použiji mnohem přijatelnější a naprosto vágní výraz PITOMINY. A máte po radosti. Aspoň se teď vidí, kdo je tady na úrovni s vybraným způsobem vyjadřování a kdo má naopak mluvu neotesance 4. cenové skupiny (všimněte si prosím té ceny za E-book) bezostišně lpícího na nekompromisním nadužívání vulgarismů. Na to mi nezbývá než poznamenati: "Jak nízké". Každopádně, jak již bylo řečeno, tento romantický chlapec, který evidentně nedokáže udržet myšlenku, je citově labilní a čas od času mluví jako chodící kanál, řeší v podstatě, krom jiného, tu samou otázku, jakou řešil již veliký Shakespeare sám ve svém díle Romeo a Júlie. Tou otázkou jest onen hlavolam již nespočtu milenců kráčejích ruku v ruce nocí za svitu luny tajemně ozařující jejich stezku naprosté oddanosti a bezmezné důvěry v neposkvrněnost úmyslů toho druhého světlem čehosi ústy dosud nevyřčeného a dosud nepoznaného avšak, nemilosrdně vynášejícího svůj ortel již v okamžiku svého vyřčení. Ten hlavolam zní ... ale co, seru na to. Prostě se tam půlku tý knížky řeší, jestli chce ten borec smočit, protože tu holku miluje, anebo chce smočit jenom proto, že chce smočit ... Ty vole teď si uvědomuju, že jsem vyzradil zápletku. Ale to nevadí, třeba si toho nikdo nevšimne. Pojďmě raději dál.
V této Odyseji do hlubin Jamesovy duše tak, kromě Jamesova boje s jeho Skyllou (zkur... pardon zprostitutovanej hybrid ze starýho Řecka) zvanou dnešní společnost na straně jedné a ještě zprostituovaňější Charybdou zvanou každodenní realita na straně druhé, procházíme Jamesovým dětstvím, k tomu snad ani není moc co dodat, že jo, protože dětství většiny z nás stálo stejně víceméně za hovno,jelikož jsme byli obézní a ostatní děti ve třídě se nám smáli, pubertou plnou vlhkejch snů o paní učitelce, v jejichž hodinách plácáme pravítkem my ji a ne ona nás, ale i dospíváním, to je to, když začínáte zjišťovat, že svoje sny a iluze můžete pomalu, ale jistě spláchnout do hajzlu a jediný, co od života pravděpodobně v budoucnu dostanete, bude leda tak špetka hovna, ale zase se na druhou stranu můžete utěšovat pohledem na ty, co se vám v dětství smáli, protože to byly kreténi a pravděpodobně dopadli ještě daleko hůř než vy.
Jak už to ale v životě bývá, ani tenhle příběh nebude, k mému a zajisté také Vašemu obrovskému překvapení, jen o hlavním hrdinovi, ale stejně jako za vším, i tady hledej ženu. Vlastně dvě. Na jedné straně Selina(...koukal jsem totiž dost na Batmana, tak proto to jméno Selina Kyle jako Catwoman, ale zase uznejte, že kdyby se jmenovala Gertrůda, tak by jí to asi moc na sexappealu nepřidalo...), dravá, nespoutaná a vášnivá, avšak zkušená a citově chladná žena, stejně asi jako každá, která někdy poznala chlapa a zjistila, že 9 z 10 chlapů jsou prasata, přičemž ten desátej to jen dobře skrývá, která si jde bezohledně za svým a nemilosrdně odstraní z cesty každého, kdo by jí v tom chtěl zabránit. Na druhé zase Kate, nádherná a čistá dívka, nevinná tak, že to je skoro až zločin, tím spíš, když pak zjistíte, že by mohla být skutečná a vy byste ji o tu její nevinnost chtěli v uvozovkách, ale klidně i bez uvozovek připravit. I když to ve skutečnosti jenom hraje, protože Vás chce ještě víc, než vy ji, akorát si to nedokáže přiznat. Prostě pravej opak Seliny. No? Co myslíte? Pro kterou z nich se James rozhodne? Zvítězí snad vášeň a chtíč nad láskou a citem? Nebo dopadne všechno úplně jinak?"
A že Vás ten popisek příliš nepřesvědčil, protože Vám někdě tam vzadu v hlavě jemným hláskem zní: "VO ČEM TO TU SAKRA CELOU TU DOBU MELE?" Souhlasím s Vámi. Ten popisek ... Není moc dobrej. Vlastně to není ani moc dobrá kniha. A víte, proč? Proč ta kniha není moc dobrá? Protože JE jednoduše SKVĚLÁ. Ne. Není jenom DOBRÁ. Dobrej může bejt možná tak druhej sex. No, možná s velkou dávkou štěstí i ten první. Ale tohle. Tohle je prostě GENIÁLNÍ. A víte proč? Protože ten, co ji psal je naprosto GENIÁLNÍ. A všichni, kdo si tu knihu koupí, jsou naprosto GENIÁLNÍ. Musíte být!!! Protože jestli jste ochotni utratit mrzký peníz za naprosto neznámýho autora, o kterým nikdo nikdy neslyšel, jenom proto, že Vám to ten autor sám řekne, přitom víte, že je to totální PÍ******,a i přesto jste schopni si tu knihu koupit, protože máte určité nutkání, i přes všechny známky zdravého rozumu, myslet si, že na tom, co ten rádoby výstřední rádoby umělec říká, bude přeci jen trochu pravdy, pak to vypovídá i něco o Vás. Vypovídá to o Vás, že jste přesně TEN typ lidí. Jste ten typ lidí, kteří dají bezdomovci pár drobnejch, i když tušíte, že si za ně pravděpodobně koupí v trafice za rohem další krabičák. Jste ten typ lidí, kteří pustí nerudný důchodce v MHD na sedačku, i když by si na ten nákup mohli v klidu dojet až v době, kdy už jsou všichni v práci, a mít obě nohy zlomený, pravděpodobně by Vás na tu sedačku ani nepustili. Jste ten typ lidí, co ví, že seriály jsou jen hraný a co se při pohledu na cenu s koncovkou 9 naserou, protože ví, že je to jen psychologickej trik, kterej se tváří, jako kdybyste neuměli napočítat do desíti (za tím si představte ještě pomyslnou hromadu dalších nasranejch smajlíků). A proč? Protože se snažíte hledat něco víc. A za to bych Vám chtěl říct, jestli se mi teda podaří vytáhnout svoji hlavu z Vašeho zlatého pozadí, i když se mi ji tam podařilo zarazit poměrně dost hluboko, DÍKY!
[sta_anchor id=“prockoupit“]
chtěl bych si pořádně namastit kapsu
řeší se tam love, a nejenom ty papírový
je plná sprosťáren a (ne)chutností
je plná sprosťáren a . . . aha, tohle už jsem říkal
ale stejně to řeknu ještě jednou, je plná sprosťáren a (ne)chutností… a trochu citu
a abych nezapomněl, to vůbec nejdůležitější nakonec, je plná sprosťáren a nechutností …. a ještě trochu víc citu
já úž dál nevím, kupte si to a uvidíte
chtěl bych si pořádně namastit kapsu
řeší se tam love, a nejenom ty papírový
je plná sprosťáren a (ne)chutností
je plná sprosťáren a . . . aha, tohle už jsem říkal
ale stejně to řeknu ještě jednou, je plná sprosťáren a (ne)chutností …. a trochu citu
a abych nezapomněl, to vůbec nejdůležitější nakonec, je plná sprosťáren a nechutností …. a ještě trochu víc citu
já úž dál nevím, kupte si to a uvidíte
V knize se objevují sprostá slova a slovní obraty, které nikdo nikdy neslyšel, takže není jisté, co vlastně znamenají. Proto se jim nesnažte za každou cenu porozumět, mnohdy jim nerozumí ani sám autor. Jakákoliv podobnost s reálnými osobnostmi je čistě náhodná, a pokud byste přece jen došli k závěru, že to byl záměr, tak vás musím zklamat, protože autora nelze považovat za svéprávného člověka, tedy v běžném slova smyslu. Proto ani jeho rozhodnutí nejsou svobodná a rozum je výhradně to poslední, čím by se při své tvorbě řídil nebo co by používal. Knihu by pak měli číst jen lidé se smyslem pro humor, zvláště ten černý, hlubokým pochopením pro recesi, satiru a ironii, což ani nevím, co znamená, stejně tak jako dva předchozí pojmy. Čtení knihy taky může způsobit vážné mentální poruchy, výkyvy nálad, dočasné oslepnutí, zadrhávání, ztrátu paměti a v krajním případě i stavy náhlého procitnutí nebo akutní potřeby bezodkladně změnit svůj život. V případě, že se tak stane, neručíme za vaše ukvapená rozhodnutí, jako jsou rozvody nebo ztráta životních úspor. Knihu by také neměli číst lidé přehnaně citliví, melancholičtí, citově nestálí, těhotné ženy, děti, osoby s kardiovaskulárními onemocněními a slečinky. Pokud by se jim však přece jen tohle veledílo dostalo do rukou a oni se jej rozhodli otevřít, doporučujeme, aby tak činili výhradně pod dohledem nezodpovědné osoby.
V těchhle několika málo větách bych se vám rád pokusil vysvětlit, kdo jsem a co dělám. Taky bych se pokusil vysvětlit, proč vlastně dělám to, co dělám, a spolu s tím bych se zároveň i pokusil vysvětlit, proč zrovna takhle. Kdo jsem? Tuhle otázku si asi každej z nás někdy položil. Jméno není důležitý. Kdybych se měl ale popsat ve dvou větách, řekl bych, že jsem úplně normální člověk, kterýho ser… celkem běžný věci, jako třeba co budu jíst, kde na to vezmu a jak to udělat, abych přitom ideálně neskončil na ulici (v mým případě by ještě platilo, abych se u toho moc nenadřel), asi jako většinu z nás. Krom toho si ale myslím, že kromě těchto zbytečných nutností/nudností je život i něco víc než jen žrádlo, prachy a fame. I když musím přiznat, že bez prvního a druhýho to moc nejde a bez třetího je to zase celkem nuda.
Toliko o mně a o tom, kdo jsem. Měl jsem se popsat ve dvou větách … zvládl jsem to ve třech. (Víc už by se mi totiž na tělo nevešlo. Ha há. To byl pěkně debilní vtip.) Tím však částečně odpovídám i na otázku, co dělám. A vlastně i proč. Co dělám? Snažím se dělat to, co by se někteří odvážili nazvat psaním. Píšu. Píšu o tom, co mě ser…, o tom, po čem toužím, píšu o tom, o čem chci psát. A proč? Protože můžu, protože chci, protože musím, protože nemusím, protože si věřím, protože nemám dostatek sebekritiky a protože si znovu věřím, protože jsem na tom strávil tolik času, kterej bych mohl prochlastat a prohýřit s prostitutkami, a mohl bych vyjmenovat ještě tisíce dalších protože.
No dobře, teď už víme proč, ale proč zrovna takhle? Asi si říkáte, že někdo, kdo si dovolí vydat vlastní knihu na internetu, investuje do ní svůj čas a prostředky, a ještě si ji dovolí nazvat kvalitní – ano, dovoluji si ji nazvat kvalitní a ani mě přitom huba nebolí, snad ani nemůže být normální.
Proč nešel do nakladatelství? Dobrá otázka. V nakladatelství jsem byl a vyhodili mě. Kecám, řekli, abych to vydal. A jestli byl někdo z vás někdy v nakladatelství, tak asi víte, že většinou nevíte, kdo je váš lektor. Teda, alespoň já to nevěděl. Takže vlastně dávám na názor člověka, kterýho jsem nikdy v životě neviděl, nevím, jak vypadá a jestli vůbec existuje, takže ani nemůžu posoudit jeho znalosti a zkušenosti, přičemž mojí jedinou pojistkou je snad jen naděje, že jeho odbornost přesahuje rozsah povinné četby k maturitě, a tak mi nezbývá než doufat, že nebudeme oba dva za kretény. Vlastně bych byl za kreténa jenom já, protože jsem do toho vrazil prachy. No dobře, má koule, to se musí nechat, ale co konkurence? Vždyť nic nedokázal, nikdo o něm nikdy neslyšel, tak proč bych sakra neměl svoje těžce vydělaný peníze (až je mi skoro trapný psát sem tu horentní sumu 450 Kč za tištěnou knihu a e-book) nedat na tamtoho autora, kterýho už přeci dobře znám, vím, co od něj můžu čekat, a prakticky nic už mě od něj nemůže překvapit? No bravo, odpověděli jste si sami. Navíc. V době, kdy se vrcholem literatury, obzvláště pak v Česku, stávají kuchařky, opravdu nemám strach, že bych nedosahoval již tak značně vysoké, světové a vybrané úrovně literatury, chtělo by se říct spíš kulinářství, jaká dnes v české kotlině panuje.
Nakonec taky tak trochu naivně věřím, že člověk může něco dokázat a ještě si přitom dokáže zachovat alespoň špetku lidské důstojnosti, aniž by za sebou musel mít stovky známých, prolízt stovky prdelí, vyleštit stovky klik, disponovat desetiletou kariérou v porno průmyslu nebo získat praxi v něčí posteli. A že kvalita, i ta samozvaná, si nakonec najde toho, kdo ji hledá. Ty vole, já se snad začínám bát… Nevím. Možná jsem měl vážně ten čas a peníze přece jen radši investovat do chlastu a prostitutek… Nebo napsat kuchařku. (Ha hahá.) Nicméně. Jestli se mnou souhlasíte, sníte tak jako já o společnosti bez rektálních horolezců a chcete podpořit mou pokřivenou vizi světa, kde kuchařky nebudou povinnou četbou, objednávejte si mou knihu a v ideálním případě byste mi za ni ještě mohli zaplatit. To by bylo úplně top.
V těchhle několika málo větách bych se vám rád pokusil vysvětlit, kdo jsem a co dělám. Taky bych se pokusil vysvětlit, proč vlastně dělám to, co dělám, a spolu s tím bych se zároveň i pokusil vysvětlit, proč zrovna takhle. Kdo jsem? Tuhle otázku si asi každej z nás někdy položil. Jméno není důležitý. Kdybych se měl ale popsat ve dvou větách, řekl bych, že jsem úplně normální člověk, kterýho ser… celkem běžný věci, jako třeba co budu jíst, kde na to vezmu a jak to udělat, abych přitom ideálně neskončil na ulici (v mým případě by ještě platilo, abych se u toho moc nenadřel), asi jako většinu z nás. Krom toho si ale myslím, že kromě těchto zbytečných nutností/nudností je život i něco víc než jen žrádlo, prachy a fame. I když musím přiznat, že bez prvního a druhýho to moc nejde a bez třetího je to zase celkem nuda.
Toliko o mně a o tom, kdo jsem. Měl jsem se popsat ve dvou větách … zvládl jsem to ve třech. (Víc už by se mi totiž na tělo nevešlo. Ha há. To byl pěkně debilní vtip.) Tím však částečně odpovídám i na otázku, co dělám. A vlastně i proč. Co dělám? Snažím se dělat to, co by se někteří odvážili nazvat psaním. Píšu. Píšu o tom, co mě ser…, o tom, po čem toužím, píšu o tom, o čem chci psát. A proč? Protože můžu, protože chci, protože musím, protože nemusím, protože si věřím, protože nemám dostatek sebekritiky a protože si znovu věřím, protože jsem na tom strávil tolik času, kterej bych mohl prochlastat a prohýřit s prostitutkami, a mohl bych vyjmenovat ještě tisíce dalších protože.
No dobře, teď už víme proč, ale proč zrovna takhle? Asi si říkáte, že někdo, kdo si dovolí vydat vlastní knihu na internetu, investuje do ní svůj čas a prostředky, a ještě si ji dovolí nazvat kvalitní – ano, dovoluji si ji nazvat kvalitní a ani mě přitom huba nebolí, snad ani nemůže být normální.
Proč nešel do nakladatelství? Dobrá otázka. V nakladatelství jsem byl a vyhodili mě. Kecám, řekli, abych to vydal. A jestli byl někdo z vás někdy v nakladatelství, tak asi víte, že většinou nevíte, kdo je váš lektor. Teda, alespoň já to nevěděl. Takže vlastně dávám na názor člověka, kterýho jsem nikdy v životě neviděl, nevím, jak vypadá a jestli vůbec existuje, takže ani nemůžu posoudit jeho znalosti a zkušenosti, přičemž mojí jedinou pojistkou je snad jen naděje, že jeho odbornost přesahuje rozsah povinné četby k maturitě, a tak mi nezbývá než doufat, že nebudeme oba dva za kretény. Vlastně bych byl za kreténa jenom já, protože jsem do toho vrazil prachy. No dobře, má koule, to se musí nechat, ale co konkurence? Vždyť nic nedokázal, nikdo o něm nikdy neslyšel, tak proč bych sakra neměl svoje těžce vydělaný peníze (až je mi skoro trapný psát sem tu horentní sumu 350 Kč za e-book) nedat na tamtoho autora, kterýho už přeci dobře znám, vím, co od něj můžu čekat, a prakticky nic už mě od něj nemůže překvapit? No bravo, odpověděli jste si sami. Navíc. V době, kdy se vrcholem literatury, obzvláště pak v Česku, stávají kuchařky, opravdu nemám strach, že bych nedosahoval již tak značně vysoké, světové a vybrané úrovně literatury, chtělo by se říct spíš kulinářství, jaká dnes v české kotlině panuje.
Nakonec taky tak trochu naivně věřím, že člověk může něco dokázat a ještě si přitom dokáže zachovat alespoň špetku lidské důstojnosti, aniž by za sebou musel mít stovky známých, prolízt stovky prdelí, vyleštit stovky klik, disponovat desetiletou kariérou v porno průmyslu nebo získat praxi v něčí posteli. A že kvalita, i ta samozvaná, si nakonec najde toho, kdo ji hledá. Ty vole, já se snad začínám bát… Nevím. Možná jsem měl vážně ten čas a peníze přece jen radši investovat do chlastu a prostitutek… Nebo napsat kuchařku. (Ha hahá.) Nicméně. Jestli se mnou souhlasíte, sníte tak jako já o společnosti bez rektálních horolezců a chcete podpořit mou pokřivenou vizi světa, kde kuchařky nebudou povinnou četbou, objednávejte si mou knihu a v ideálním případě byste mi za ni ještě mohli zaplatit. To by bylo úplně top.
