Kniha pojednává o mladém poetickém a romantickém chlapci jménem James, se zálibou v sadismu (zejména tom citovém) a masturbaci, neschopného se vyjadřovat jinak než mluvou obsahující výrazy jako hovno a prdel, poháněného jakousi nevysvětlitelnou potřebou říkat nahlas, co si myslí, který se snaží najít lásku, smysl života, ale i sebe sama a takový ty podobný píčoviny, že jo, který snad asi každej z nás, pokud to teda nebyl úplnej asociál, v dnešním pošahaným světě, ty vole to vůbec nedává smysl, někdy hledal.

V této Odyseji do hlubin Jamesovy duše tak, kromě Jamesova boje s jeho Skyllou (zkurvenej hybrid ze starýho Řecka) zvanou dnešní společnost na straně jedné a Chimérou zvanou každodenní realita na straně druhé, procházíme Jamesovým dětstvím, k tomu snad ani není moc co dodat, pubertou plnou vlhkejch snů o paní učitelce, v jejíchž hodinách se snaží používat vyučovací pomůcky jinak než zrovna podle učitelské příručky, ale i dospíváním, to je to, když začínáte zjišťovat, že svoje sny a iluze můžete pomalu, ale jistě spláchnout do hajzlu a jediný, co od života pravděpodobně v budoucnu dostanete, bude leda tak špetka hovna.

Jak už to ale v životě bývá, ani tenhle příběh nebude na(ne)štěstí jen o hlavním hrdinovi, kterého by si mimochodem neměl nikdo brát za vzor, ale jako za vším, i tady hledej ženu. Vlastně dvě. Na jedné straně Selina, dravá, nespoutaná a vášnivá, avšak citově chladná a zkušená žena, která si jde bezohledně za svým a nemilosrdně odstraní z cesty každého, kdo by jí v tom chtěl zabránit. Na druhé zase Kate, nádherná a čistá dívka, nevinná tak, že to je skoro až zločin, tím spíš, když pak zjistíte, že by mohla být skutečná a vy byste ji o tu její nevinnost chtěli v uvozovkách a klidně i bez uvozovek připravit. Prostě pravej opak Seliny. Pro kterou z nich se James rozhodne? Zvítězí snad vášeň a chtíč nad láskou a citem? Nebo dopadne všechno úplně jinak?

Protože by se ale neměl život brát zas tak vážně a protože láska nebo zamilovanost nebo náhlé pomatení mysli, u někoho až do konce života, nebo si to nazvěte, jak chcete, stejně nakonec jediný, k čemu dojdete, bude, že ať už to nazvete jakkoliv, tak kromě toho, že vám to převrátí život od základů naruby, pravděpodobně taky přijdete na to, že to, co se někteří odvažují nazývat láskou, umí občas i kurevsky pěkně zabolet, zažijeme s Jamesem i krapet úsměvnější chvíle. Jako ty, když dokáže třeba hodiny přemítat i o hovně, a přitom se ještě snaží vyrovnávat nejen s nástrahami, které mu „každodenní“ život staví do cesty, ale i s tím, že svět není vždycky takovej, jakej si ho představoval, a občas dá holt práci se s tím vyrovnat. A tak jako ostatní, i James se s tím vyrovnává po svým.

Většinou tak činí pomocí cynismu, ironie, vyhnáním situací až do absurdna, snahou všechno bagatelizovat, a když to nejde, tak to přirovnat k přirození, a nezřídkakdy mu k tomu dopomáhá také jeho svérázný, osobitý a mnohdy, dalo by se říct, až bolestně upřímný humor, jehož delikátnost a hloubka nakonec většinou nemůže vykrystalizovat v nic jinýho než ještě větší … No mohl bych použít slovo “invektivu”, jenže ona je to spíš prasárna ... Ale i přesto, že James občas nabývá přesvědčení, že tráva byla zelenější, obloha modřejší a nakonec i ta posraná minulost tak nějak celkově míň posranější, stále neztrácí naději a dál v sobě živí toho naivního puberťáka, kterýho má tak rád, i když by si třeba ostatní včetně jeho doktora, advokáta, zpovědníka, imaginárního kámoše (o kterým v knize mimochodem není ani zmíňka) a nakonec i sebe sama mohli myslet, že by to nemusel být zrovna dvakrát dobrej nápad. A že mu to dá občas hodně práce, o tom snad ani nemusí být pochyb.

Taky s ním prožijeme jeho pomyslná poprvé, o kterých si bude přát, aby už trvala navždy, jako třeba když zjistíte že … že … teď zrovna úplně nevím, k čemu přesně to přirovnat, ale je to kurva síla, když na to přijde. A už vím, je to třeba, jako když poprvé zjistíte, že za sex už nemusíte platit. Každej to přeci známe, že jo. Že ne? Že jsem úchyl a měl bych se jít léčit? A že chcete ještě víc? Nebojte, v knize je od všeho požehnaně. Snad jen kromě kvality. Ha há. Dělám si prdel. Vlastně v ní najdete tolik kvality, že si kurva říkám, proč se to vlastně rovnou nejmenuje KVALITA. Každopádně kromě pomyslných poprvé bla bla bla a tak dále s Jamesem prožijeme i ta druhá pomyslná poprvé, o kterých si zase bude přát, aby se následně stala ještě pomyslnějšími naposledy. Jako třeba když zjistíte, že před tím, než jste zjistili, že za sex už nemusíte platit, jste za něj vůbec platit museli. Nebo nemuseli. Na každej pád je to stejně na hovno, protože v jednom případě jste přišli o prachy a v tom druhým pak o sebeúctu. Asi si teď po tom všem, co jste si přečetli, říkáte: „Jak může tahle cesta duševně nevyrovnaného, sociálně nevyzrálého a beznadějného romantika žijícího ve vlastním světě, protože ten okolní mu prostě připadá moc nudnej, povrchní nebo prostě a jen na hovno, dopadnout?“ Kupte si knihu a uvidíte.

Že ale nevíte, jestli si jí máte koupit, protože tý předchozí a vlastně ani žádný jiný větě příliš nerozumíte? Nebojte se! Já taky ne. A to jsem to napsal. Jediný, co je jistý, je, že to bude cesta plná obcování, převážně v jednom, násilí, tím spíše na zvířatech, přestřelek, zejména slovních, mluvy, výhradně sprosté, nahoty, hlavně duševní, testosteronismu a nebezpečně vysokého ega, to všechno pod vlivem omamných a psychotropních látek a možná, možná že nakonec dojde i na trochu toho špinavýho citu… Anebo ne? Myslíte, že jsem si celou tu dobu jenom plácal hubu? Myslíte si, že se Jamesovi podaří najít víc než jen své přirození, a přitom si ještě zachovat zdravej rozum, a když na to přijde, tak i ty poslední zbytky lidské důstojnosti? A myslíte si, že občas je lepší nemyslet? To už zbývá na vás zjistit… A kdyby vás přeci jen tento velmi vkusný, trefný a v konečném součtu prakticky nicneříkající popis nezaujal, není nic lepšího, než si knihu koupit a zjistit, jestli jsem si celou tu dobu strávenou za psacím stolem, kromě sledování porna, náhodou neleštil jenom to svoje velký, tlustý a nechutně neukojitelný obří ego.